Karel Josef Dvořák, Praha 1943
Karel Josef Dvořák, Prague 1943
cena: 240.000 Kč
price: 240.000 CZK
Karel Josef Dvořák se narodil 19. 5. 1887 v Praze, zemřel 31. 8. 1947, v Říčanech u Prahy. Jeden z nejvýznamnějších českých mistrů minulého století a poslední člen významného pražského houslařského rodu Dvořáků. Syn houslaře Jaroslava Dvořáka. Byl žákem svého strýce Karla Boromejského Dvořáka v Praze.Po vyučení pracoval jako tovaryš v Linci u Eduarda Heideggera, u bratří Šámalů v Praze, u Antonína Pilaře v Berlíně, Georga Rauera ve Vídni, Eugena Gärtnera ve Stuttgartu a nějaký čas ve Francii. Po první světové válce se vrátil do Prahy a začal samostatně pracovat na Žižkově. Postupně odkoupil dílnu v Husově ulici po K. B. Dvořákovi a dílnu po svém otci Jaroslavu Dvořákovi ve Spálené ulici. V roce 1946 přestěhoval dílnu ze Spálené ulice do ulice Purkyňovy, kde pracoval až do své smrti. K. J. Dvořák byl předsedou houslařské sekce Společenstva hotovitelů hudebních nástrojů. V letech 1926–1930 vyučil Ladislava Prokopa a v letech 1928–1932 Bohumila Prokopa. Dvořákova práce byla precizní. Svého otce brzy překonal a navázal spíše na svého proslulého strýce K. B. Dvořáka. Pracoval podle modelů Stradivariho, Guarneriho a Lupota. Byl uznáván také jako znalec starých nástrojů.
Karel Josef Dvorak was born 19. 5. 1887 in Prague, died 31. 8. 1947 in Ricany near Prague. One of the most important Czech masters of the last century and the last member of the Prague violin maker's dynasty Dvoraks. Son of violin maker Jaroslav Dvorak but pupil of his uncle Karel Boromeus Dvorak in Prague. After apprenticeship he worked in Linz at Eduard Heidegger, at the Samal brothers in Prague, at Antonin Pilar in Berlin, at Georg Rauer in Vienna, at Eugen Gärtner in Stuttgart and some time in France. After World War I he returned to Prague and started working independently in Zizkov quarter. Later purchased the workshop of K. B. Dvorak in Husova street and his father's one in Spalena street. In 1946 he moved his workshop to Purkynova street and worked there until his death. K. J. Dvorak was the chairman of the violin maker's section of The Association of Music Instruments' Makers. In the years 1926-1930 he tought Ladislav Prokop and 1928-1932 Bohumil Prokop. Dvorak's workmanship was precize. He surpassed his father soon and rather followed up on his renowned uncle K. B. Dvorak. He worked after the models of Stradivari, Guarneri and Lupot. He was also respected as an expert of old instruments.
Tato viola na první pohled vyniká tím, že je jako nová. Přitom se jedná o typickou vlastní práci
Karla Josefa Dvořáka, nástroj jím postavený od základu. Vše je typické včetně měkkých okrajů, kapkovitých oček šneka i
trojúhelníkovitého tvaru patky na spodní desce. Viola je podle modelu Guarneri del Gesú, jak prozrazuje obrys korpusu,
tvar efů i nepatrná křivolakost šneka, samozřejmě záměrná. Okraje jsou velmi jemné. Autor vybral špičkový materiál:
velmi hustý smrk a krásnou švartnovou spodní desku u luby. Švartnová je i hlava a celek působí velmi vyváženě.
Typický je i měkký olejový jak oranžové barvy, nikde však není napraskaný, jako to u Dvořových nástrojů bývá.
Stav je 100%, bez sebemenšího poškození. I kobylka a kolíky jsou původní.
Zvuk je překvapivě dobrý. U nehraného nástroje se dá očekávat nějaký problém se zvukem. To ale není tento případ a já
netuším, proč na tuto violu nikdo nehrál. Dnes už by snad byla škoda ji používat, když je tak zachovalá. Nejraději bych
ji viděl v nějaké sbírce či muzeu. :)
This viola is at first sight attractive with the condition: like new! Moreover it is a typical work
of Karel Josef Dovořák made from the base (not from premade parts). All is typical incl. soft edges, drop-like eyes
of the scroll and triangularish button of the back. The viola is after model Guarneri del Gesú as evident at the outline,
design of the ff holes and even somewhat crooked scroll, on purpose of course. The edgework is very fine. The author chose
first class material: spruce with very fine grain and beautiful slab sawn maple for the back and ribs. The head is also from
a slab and the whole instrument looks very well balanced. Also the orange soft oil varnish is typical, however it is not
crackeled as usual on Dvařák's instruments. The condition is 100% without any damage at all. Even the bridge and pegs are
oroginal.
The sound is surprisingly good. One can expect a problem with sound at an instrument which has never been played. However,
this is not the case. I have no idea why this viola has never been played. Today it may be even pitty to use it again when
it is so well preserved. I would best like to see it in a collection or museum. :)